Český publicista, spisovatel Emil Vachek, ve svém díle "Německá válka" (I–VIII., Neubert Praha 1947) vypočítává spojence Hitlerovy III. říše ve válce proti Sovětskému svazu a uvádí německé výmysly proti SSSR takto:

"Mravní příprava této strašné války byla tedy s německé strany krajně povrchní, ledabylá a děravá".

Autor hovoří o německých "argumentech" , především o "britsko–ruském židovském komplotu (?!) dále o "pověstné koncentraci ruských sil na západních hranicích" (toto snad dnešní štváči proti Rusku doslova opsali!!) a rovněž " o židovském válečném štvaní" (na toto se prozatím novodobí štváči nezmohli nebo neodvážili se, již kvůli holocaustu). Vachek pokračuje:

"Ale právě proto přihráli Němci sovětskému sokovi neocenitelné mravní výhody. Vůdcové sovětského státu a Rudé armády mohli říci sovětskému lidu s dobrým svědomím, že do této války byl Sovětský svaz Německem vehnán, že byl přepaden a nezatížen žádnými závazky ke komukoli, veda válku čistě obrannou".(Konec citátu, s.97.).

"Ještě 22. června vypovědělo Sovětskému svazu válku vedle ITALIE také Paveličovo CHORVATSKO, a RUMUNSKO, které ji zdůvodnilo Antonescovou proklamací k národu.

SLOVENSKO toho dne oznámilo, že přerušuje se Sovětským svazem diplomatické styky. (...)

24. června vývoj na SLOVENSKU vedl od přerušení diplomatických styků k zahájení nepřátelství proti Sovětskému svazu. Slovenský president Tiso toho dne oznámil, že " oddíly slovenské armády překročily hranice, aby se připojily k zápasící německé armádě".

25. června (roku 1941 JJN) přijal turecký sněm jednomyslně přátelskou smlouvu s Německem.

Den 27. června zaznamenává první akt italského nepřátelství proti Sovětskému svazu: Mussolini si zajede prohlédnouti motorisovanou divisi, která tvořila jádro italského expedičního vojska v SSSR.

Téhož dne generální tajemník ŠPANĚLSKÉ "FALANGY" vydal výzvu k vytvoření dobrovolnického sboru, který by se zúčastnil boje proti Rudé armádě. Několik dní předtím zástupce španělské (frankistické JJN) vlády prohlásil na tiskové poradě, že ŠPANELSKO jest mimořádně spokojeno s vyhlášením války proti Sovětskému svazu."

27. června maďarská vláda, vzavši si za záminku, že několik sovětských letadel svrhlo pumy na Košice (okupované Maďarskem JJN), vypověděla Sovětskému svazu válku.

28. června (1941 JJN) FINOVÉ obsadili demilitarisované Aalandské ostrovy (v Baltském moři JJN). Tři dny předtím prohlásila finská vláda, že Finsko bylo napadeno Sovětským svazem a že se brání válkou. 29. červa vydal maršál Mannerheim provolání k finské armádě.

28. června založili Němci v NORSKU "norskou legii" (později ve Waffen SS Himmlera JJN), v HOLANDSKU "holandskou legii" a v DÁNSKU dobrovolnický sbor "Danmark" pro podporu Finska. Do těchto útvarů vstupovali tamní fašisté.

30. června oznámila vláda ve Vichy (vláda poražené Francie JJN), že přerušuje se Sovětským svazem diplomatické styky.

Konečně 19. července byla založena VLÁMSKÁ DIVISE pro boj proti Sovětskému Svazu." (Konec citátu, l.c. s.97–98.)

Z historie Velké vlastenecké války pak víme, jak tito "spojenci" dopadli. Největší armádu měli Rumuni, kteří v rámci vytvoření takzvaného nového území "Transnitrie" došli pod německou kontrolou až na Krym, který na čas obsadili.

Rumunská armáda byla potřena na hlavu a její zbytky, které neutekly, byly sevřeny s Paulusem v dvojitém stalingradském kotli. Byli rozprášeni Slováci, Maďaři, Italové i Španělé ,kteří ztratili tzv. Modrou legii.

Nakonec s postupem vítězné Rudé armády na západ od vlastních hranic vznikly v Rumunsku a v Bulharsku povstání, která svrhla monarchofašistické vlády a nastolila vlády nyní spojenců SSSR. Rumunská armáda pak odčinila spojenectví s Hitlerem mnoha oběťmi při osvobozování okupovaného Slovenska a protektorátu, tedy okupovaného Československa.

Rovněž takzvané důvody války proti SSSR jsou dnes takřka opisovány v novém útoku na Ruskou federaci. Noví válečníci se ani nenamáhají, aby tyto důvody nějak inovovali. Jak ubohé!

Poučení, které z tohoto dějinného vývoje plyne pro dnešní kolaborantské vlády NATO, je jediné – nikdy nebýt spojenci jakéhokoli agresora proti Rusku! Toto je fakt, který si zatím uvědomili pouze dva presidenti zemí NATO – chorvatský a český president. A postavili se otázce vojsk proti Rusku osvíceně. Jsou příkladem pro ostatní politiky.

Ovšem zdá se, že rusofobové NATO a zámoří se zatím ničemu z dějin nenaučili a mnohé zapomněli.

Autor je pozůstalý po bojovnících proti nacismu a obětech Osvětimi a sekyrárny Pankrác